Více o Montessori

Montessori – vzdělání pro lepší budoucnost

Ing. Michaela Tilton, MBA

Když se reportéři zeptali zakladatelů Googlu – Larry Page, Sergeye Brina – čemu vděčí za úžasné schopnosti, které vedly k založení a úspěšnému rozvoji nejpoužívanějšího internetového vyhledavače na světě, očekávali, že odpovědí bude chvála prestižní Stanford University, kde se Larry a Sergey setkali. O to větším překvapením jim byla odpověď, že základy jejich vnitřní motivace a zájem o poznání a změnu k lepšímu jim dala Montessori školka, kde oba podnikatelé začali svůj proces vzdělávání.

Montessori pedagogika je nejstarší dosud používaný systém vzdělávání. Duchovní matkou této metody byla italská lékařka Maria Montessori, která svou metodu začala tvořit před více než 100 lety. Od té doby se Montessori vzděláním může pochlubit řada významných a úspěšných osobností mezi které patří například Jeff Bezos (zakladatel Amazon.com), Jacqueline Kennedy Onassis (bývalá první dáma USA), Gabriel Garcia Marquez (nositel nobelovy ceny za literaturu), princové William a Harry (synové princezny Diany), T. Berry Brazelton (světoznámý pediatr a autor knih o dítěti), Bill a Hillary Clinton.

Montessori pedagogika je založena na využití takzvaných senzitivních období v rozvoji dítěte, které umožní dítěti snadno a přirozeně si osvojit určité schopnosti a znalosti, na které má v tomto období zvýšenou senzitivitu. Děti jakoby podvědomě věděly, na co se soustředit a projevují zájem o danou činnost nebo znalost. Pokud je jim v tomto období dán prostor a vhodné podněty k rozvoji, děti se učí velmi rychle a s chutí. Zmeškáme-li možnost naučit děti určitou schopnost během senzitivního období, mají stále šanci se ji naučit, ale bude je to stát mnohem více úsilí.

 Jedním z často uváděných příkladů senzitivního období je čas, kdy je dítě od přírody naprogramováno k učení jazyků. Toto období začíná narozením (někteří vědci se domnívají, že možná i dříve) a končí kolem šestého roku. Dítě se může snadno naučit svou mateřštinu a další jazyky. Naučení se dalších řečí v tomto raném věku je pro dítě nejen snadné, ale i velmi užitečné v dalším rozvoji. Moderní poznatky neurologie ukazují, že učení se další řeči vytvoří množství spojení v mozku, které celkově posílí intelektuální kapacitu dítěte.

Další senzitivní období, které je škoda propásnout, je období učení pořádku. To začíná také narozením a svého vrcholu dosahuje mezi 18ti měsíci a 2,5 roku věku, pak postupně ustupuje až do věku 5 let. V této době mají děti touhu po důslednosti a opakování. Děti milují rutinní aktivity, které se pravidelně opakují a odchylky od denního režimu je vyrušují. Dokonce i urputné období vzdoru, které nastupuje kolem druhého roku je zdůvodňováno přehnanými reakcemi batolátka na odchylky od rutiny, které dospělí často ani nezaregistrují. V tomto období děti milují pořádek a zejména to, když každá věc či hračka má své místo. Pokud zorganizujeme prostředí dítěte v tomto věku a necháme dítě, aby si hračky samo dávalo na svá místa, nebudeme ho to muset učit v následujících mnoha letech.
  Montessori metoda dětem pomáhá rozvíjet své smysly a pokládá základy zdravé zvědavosti a zájmu o další učení. Dítě si samo vybírá, co ho zajímá a učí se do hloubky, která ho zajímá. Není tedy výjimkou, že děti v Montessori školkách se naučí věci z matematiky, geometrie, zeměpisu a biologie, které se běžně probírají až na prvním stupni. Překvapením může také být, že senzitivní období na učení se psát a číst je kolem čtvrtého roku – pokud děti dostanou možnost a vhodné podněty, samy se s chutí učí to, co se většina dětí s mnohem menší dávkou entuziasmu učí ve škole.

  Podstatou Montessori metody je pomoci dětem v rozvoji jejich schopností tím, že si vše, co se učí vyzkouší a zažijí místo typického školního učení. Dítě začíná cvičením praktického života, které mu pomůže osamostatnit se umožní mu tak další rozvoj. Při praktických činnostech jako je přelévání vody, přesýpání fazolí, zapínání knoflíku a vázání tkaniček se děti mimo jiné učí také koncentraci, koordinaci, a vytváří si vůli a sebevědomí. Pak dítě zpravidla přistupuje k sensorickým cvičením, kde si kromě smyslů (hmatu, čichu, zraku, chuti a sluchu) vytváří díky důmyslně propracovaným pomůckám paní Montessori i základy matematiky a geometrie. Montessori metoda dále nabízí dětem témata z takzvané kosmické výchovy, do které zejména v prvních letech patří i zeměpis, biologie a kreativní činnosti.

Cílem Montessori metody je naučit děti respektu k sobě, ostatním lidem, a svému okolí. Děti se v Montessori prostředí učí rozvíjet svou individualitu v kontextu světa, ve kterém žijeme. Jsou pak sebevědomé, schopné analyzovat skutečnosti a reagovat na ně (schopnosti, o kterých často mluví i Larry a Sergey) a mají intelektuální kapacitu své myšlenky promítnout do svých činů. Sama autorka metody věřila, že vše se dá řešit cestou míru, a že vzdělání je důležité pro mír.
Asi nejdůležitější dvě lekce, které Montessori pedagogika dětem dá jsou, že život stojí za to žít a svět je možné změnit.

Maria Montessori ke své metodě vyvinula rozsáhlý soubor výukových pomůcek nad jejichž jednoduchostí a genialitou dodnes žasne mnoho pedagogů i rodičů. Většina těchto pomůcek je vyrobena ze dřeva nebo jiných přírodních materiálů a svým účelem předčí mnohé edukační hračky dnešní doby.

Principy Montessori pedaogiky

Marie Montessori svou metodu rozvíjela na základě dlouhodobého pozorování dětí, ke kterému měla velké nadání. Ve svých pracech říká, že nevyvíjí metodu, ale jen popisuje fenomén či sílu, která existuje v každém dítěti, a která ho vede k tvořivosti a ovlivňuje ho v jeho chování. Její metoda v dětech podněcuje tuto vrozenou sílu a dále jí rozvíjí.

Pomoz mi, abych to dokázal sám – dát dítěti prostor a čas, pomoci až když si to přeje.

Respektování senzitivní fáze – je to citlivé období, kdy je dítě naladěno pro získání určitých dovedností, učí se samo, bez velké námahy. V tomto období jsou získané poznatky trvalé – učení pro život. Pokud senzitivní fáze není využita, dítě se učí s větším úsilím a delší čas.

Ruka je nástroj ducha – práce rukama je základ pro pochopení jevů, rozvoj myšlení a řeči. „Od uchopení k pochopení“, „od rozvoje smyslů k chápání, od chápání k myšlenkám, od myšlenek k morálnímu přístupu“.

Svobodná volba – dítě si vybírá kdy, kde a s kým bude pracovat, dítě má svobodu výběru a rozhodování, ale zároveň i zodpovědnost za tuto volbu, která musí respektovat své okolí.

Připravené prostředí – uspořádání prostředí třídy, pomůcek a materiálů pro samostatnou práci dítěte. Je to hlavní úkol učitele, připravit prostředí tak, aby umožnilo dítěti samostatné osvojování poznatků bez vnější pomoci. Připravené prostředí musí podněcovat a povzbuzovat k aktivitě, musí předbíhat vývoji
dítěte, předměty a pomůcky musí být výzvou pro dítě s stále vyšší úrovni zájmů a podpoře procesu učení.

Polarizace pozornosti – schopnost dítěte intenzivně a dlouhodobě se soustředit na práci. Skládá se ze tří fází – (1) dítě hledá, zdá se, že je roztěkané), (2) soustředěnost – nejdelší fáze, dítě našlo, co ho zaujalo a pracuje, (3) nasycení – dítě ukončí práci, uklidí, je spokojené a klidné. K polarizaci pozornosti vedeme
dítě prostřednictvím cvičení praktického života. Vedeme ho ke koncentraci pozornosti, k sebekontrole a rozvoji jemné motoriky.

Celostní učení – jednota tělesného a duševního potenciálu. Duševní život – chtění, myšlení, cítění a jednání – ovlivňují pohyb, který zpětně působí na duševní život. Pracujeme od konkrétního k abstraktnímu, aktivity jsou dávány do logických souvislostí tak, aby se tělesné i duševní aktivity promítaly v procesu učení.

Práce s chybou – Maria Montessori tvrdila, že chyby mají svůj význam v procesu učení a je třeba s nimi pracovat. Její pomůcky mají zabudovánu tzv. Kontrolu chyby, která dá dítěti možnost vlastní chybu odhalit a opravit. Díky tomu dítě získá více samostatnosti, nezávislosti a dokonce i jistoty.

Heterogenní skupiny – děti pracují ve věkově smíšených skupinách (3–6, 6–9, 9–12 let). Toto uspořádání podporuje demokratické principy rozhodování, spolupráci, ohleduplnost, trpělivost, toleranci, vzájemnou pomoc, ale i vzájemnou inspiraci a získávání sociálních dovedností.

Srovnání tradičního a Montessori přístupu